|
Prázdniny, příroda a já
V měsíci říjnu byl ukončen projekt Prázdniny, příroda a já, kterého se zúčastnilo 26 žáků z 6. a 7. tříd. Všechny příspěvky byly zajímavé a bylo těžké vybrat nejhezčí.
Na 1. místě se umístili Jakub Marčišovský ze 7. B
a Marek Brandejský ze 6. třídy
na 2. místě se umístili Lucie Tymráková ze 6. třídy
a Ondřej Uhýrek ze 6. třídy
na 3. místě se umístili Kristýna Alexandruková ze 6. třídy
a Lucie Tomečková ze 6. třídy
Dne 22. října byli tito žáci oceněni „sladkou cenou“, kterou darovalo SRPŠ. Ceny předal ředitel Mgr. Miroslav Najmon a zástupce ředitele Mgr. Petr Kudla s poděkováním, současně s přáním, aby byli všichni vnímaví k přírodě, vážili si ji a chránili ji.
Mgr. Irena Kopecká
učitelka
Houby
O prázdninách jsme byli na dovolené na Jižní Moravě na Mušově.
Jednoho krásného dne jsme šli na ryby s taťkou a zůstali tam až do večera. Díky tomu se nám podařilo uvidět krásný západ slunce a jemný větřík si pohrával s lístečky na stromech.
Na druhý den jsme šli do lesa na hřiby. Nejdřív jsme nacházeli jen malé praváky, ale když jsme pak odhrnuli větvičky smrku, objevili jsme celé kolo praváků. Byli jsme moc rádi
a volali na stréjdu, aby nám šel pomoct je sbírat.
Šťastni jsme odcházeli domů se dvěma plnýma taškama hřibů.
Byl to nezapomenutelný zážitek.
Lucie Tomečková, 6. ročník
Štiky
Byly prázdniny. Brácha, kamarád Filip a já jsme si řekli, že pojedeme na ryby. Nachystali
jsme se a asi ve dvě hodiny odpoledne jsme vyjeli. Nevěděli jsme přesně kam, ale pak jsme
se rozhodli, že pojedeme na Odru pod splav. Když jsme dojeli na místo, bylo už půl třetí.
Vybalili jsme rybářské náčiní a začali navazovat. Řekl jsem, že by mohly brát štiky, tak
jsem prut navázal na kačenu a snažil se chytit rybičku. Chytil jsem ji a nahodil. Za dvě
hodiny jsem měl záběr. Myslel jsem, že je to štika, tak jsem to nechal déle zažrát a potom
jsem sekl a tahal, ale byl to jenom okoun.
Asi za hodinu měl záběr brácha, nechal to taky zažrát a sekl, ale nic tam neměl a rybka byla dost pokousaná. Byla to paráda, věděli jsme, že tu nějaké štiky jsou. Potom dlouho nic nebralo, tak jsem se rozhodl převázat na woblera.
Navázal jsem a zkusil nahodit. Hned na první nához něco zabralo. Myslel jsem, že se mi
wobler zasekl o kámen. Pomalu jsem tahal a doufal, že je to štika. A byla tam!
Zařval jsem: „Mám tam štiku!“ Filip hned přiběhl s podběrákem a štiku podebral. Byla pěkná, asi šedesát centimetrů. Dal jsem ji do vezírku a pokoušel štěstí dál.
Nahodil jsem podruhé, nahazuji asi minutu a opět cítím, jakoby tam byla druhá. Fakt, byla
tam! Tahal jsem ji a zase jsem řval: „Štika!!!“ Filip opět přiběhl s podběrákem a podebral ji.
Když jsme ji měli na břehu, tak jsem ji změřil, byla o něco menší, měla 57 centimetrů.
Samozřejmě jsem si obě štiky zapsal a dal jsem ji do vezírku k té první. Rybaření se nám
všem moc líbilo a jeli jsme domú. To bylo radosti! Štiky jsme vyfotili a dali do vany. Jednu
štiku jsme snědli a druhou jsme dali strejdovi. Byl moc rád.
Jakub Marčišovský, 7. B
Vánoční cukroví
Na Vánoce jsme pekli cukroví. Napekli jsme toho hodně jako každý rok. Horké plechy
jsme dávali zchladnout na balkón.
Najednou jsme slyšeli z balkónu divné zvuky a viděli jsme podivné stíny. Šli jsme se s mamkou podívat a uviděli jsme, jak nám veverka skáče po balkóně a bere cukroví.
Mamka chytla plácačku na mouchy a vyhnala ji. A když ji vyháněla, veverka vzala pár cukroví, skočila na strom a utekla pryč.
Onřej Uhýrek, 6. ročník
Veverka
Jednou takhle nám na táboře kolem stanů běhala veverka. Hráli jsme si různé hry a nevšímali si jí. Za chvíli odešla. Večer jsme měli hlídku od půlnoci do 1h ráno. Před koncem hlídky něco šustilo ve tmě. Báli jsme se, a tak jsme tam posvítili. Co jsme neviděli! Veverka nám kradla máslo.
Rozesmáli jsme se. Asi si bude veverka dělat oříškové máslo!
Ráno se to rozneslo po celém táboře a všichni se tomu smáli.
Lucie Tymráková, 6.ročník
Výlet do Krkonoš
O prázdninách jsme se rozhodli, že pojedeme do Krkonoš. Ubytovali jsme se v hotelu
a na druhý den jsme si vyšli na Sněžku. Byl to daleký pochod. Šli jsme asi pět hodin a cesta byla dlouhá 10km.
Po cestě jsme zastavovali u různých památek a odpočívadel, u nástěnek a u kapličky. Když jsme došli na vrchol Sněžky, byli jsme unaveni, ale bylo to super stát na vrcholku hory a dívat se na tu hezkou krajinu. Dokonce jsme viděli i do Polska.
Jsem rád, že jsem tam byl.
Marek Brandejský ,6.ročník
|
